Základní škola J. E. Purkyně a Základní umělecká škola Libochovice – příspěvková organizace

Základní škola J. E. Purkyně a Základní umělecká škola Libochovice je škola plně organizovaná, poskytuje vzdělávání od 1. do 9. ročníku.

Název školy:           Základní škola J. E. Purkyně a Základní umělecká škola Libochovice – příspěvková organizace

Právní forma:         Příspěvková organizace

Sídlo:                        Vrchlického 284, 411 17 Libochovice

IČO:                          46768807

IZO:                          102317097

RED-IZO:                  600081770

E-podatelna:           zs.libochovice@telecom.cz

Datová schránka:  n3arn3e

Web:                          www.skolylibochovice.cz

Tel. ředitelna:         774 786 890

Tel. kancelář:          774 786 894

Ředitel školy:          Mgr. Miloš Matějka

 

Zřizovatel školy:     Město Libochovice, náměstí 5. května 48, 41117 Libochovice

E-mail:                        podatelna@libochovice.cz

Telefon:                      416 725 830

Datová schránka:      x9kbc4j

Web:                            www.libochovice.cz

 Součásti školy

Základní škola J. E. Purkyně

Zástupce ředitele: Mgr. Jan Fictum – statutární zástupce ředitele

Sídlo:                         Vrchlického 284, Libochovice

Speciální třídy

Zástupce ředitele: Mgr. Petra Dvořáková

Sídlo:                         Komenského 299, Libochovice

Školní družina

Sídlo:                         Vrchlického 284, Libochovice

Základní umělecká škola

Zástupce ředitele: Mgr. Lucie Zahradníčková

Sídlo:                         Riegrova 64, Libochovice

Školní jídelna

Vedoucí ŠJ:                Jaroslava Švihnosová

Sídlo:                          Školní 817, Libochovice

Historie

V písemných památkách města se o školství dovídáme málo. S určitostí lze říci, že za vlády Jiřího Popela z Lobkovic (1569 až 1594) bylo školství přísně katolické, o čemž svědčí i to, že školy na panství libochovickém byly pod dozorem jezuitské koleje c Chomutově, kterou r. 1590 Jiří Popel založil.

První zmínka v zápisech města o škole je z r. 1617, kde se uvádí, že při ní působil učitel Jiří. Ve farní pamětní knize se píše, že libochovická škola měla r. 1624 pouze jednu třídu a že koncem 17. století byla v domě farním.

Dne 30. března 1651 je zapsáno, že byl od obce koupen „dům špitání“ v č.18 (vedle kostela v Purkyňově ulici). V obnovených knihách purkrechtních z r. 1714 se dočítáme, že tohoto domu byla zřízena škola, která měla tehdy 2 třídy. Když tato škola sešla, byla na témž místě r. 1791 vystavena škola nová, kde se až do roku 1893 vyučovalo. Za kantora Jana Zvěřiny (1773 – 75), když vešel v platnost „řád školní teresiánský“, pojmenována byla zdejší škola triviální, čili obecní. Roku 1835 proměněna byla ve školu trojtřídní jmenovala se buď farní nebo městská. Za správy Václava Pecháčka povýšena byla na školu vzornou. Trojtřídní byla až do r. 1878, na jednu třídu připadalo průměrně 135 dětí. Budova byla ve stavu bídném, neútulném, místnosti byly malé, takže učitel byl na rozpacích, když mu někdy přišly všechny děti do školy.

Po smrti V. Pecháčka nastoupil na školu Josef Čapek (r. 1859), v roce 1871 se stal řídícím učitelem. Napsal Dějepisný místopis města Libochovic n. Ohří (r. 1878) a čistý výnos věnoval k zařízení opatrovny v Libochovicích. Sobotáles vybíral se zprvu ve škole vždy v sobotu , později jej vybíral strážník. Za jednoho žáka platil se týdně i groš nebo i krejcar stříbra (neb 2 a půl kr. šajnu). R. 1862 se platilo 62 kr. ročně. Školní rok začínal mezi 1. a 9. zářím a končil v době od 30. června do 23. července (v letech 1858 – 1869). Prázdniny trvaly 6 – 8 neděl. Děti se zapisovaly ve věku 5, 6, 7 let. Často se počalo s docházkou do školy až k jaru, kdy prý bude lepší počasí. V letech 1858 – 1868 bylo průměrně zanedbáno 30 procent vyučovacích hodin. Napomínání k lepší docházce se dělo následovně:

  • žactvo bylo napomenuto ve škole před „školním dohližitelem“
  • rodiče byli napomínáni pomocí výkazu nedbalců podávaného školou farnímu úřadu
  • rodiče byli poháněni podáváním nedbalců c. k. okresnímu soudu.

Ke konci školního roku konávaly se ve škole veřejné zkoušky. Přijížděl k nim vikář, přicházely čelné osoby v městě a někteří rodičové. Škola měla i své dobrodince. Ti, co měli o školství zvláštní zásluhu, byli uvedeni v „Knize měšťanů“. Mezi čestnými měšťany jsou uvedeni např. Jan Janda, učitel, 1818, Josef Čapek, řídící učitel, 1864, J.E.Purkyně, 1861, libochovický rodák.

Profesor Purkyně daroval škole 80 Amerlingových obrazů, 50 zlatých na úpravu bytu učitele, Fryčovo průmyslové muzeum, Jungmannův slovník s věnováním, obraz svůj s autogramem. Sluší se uvést Antonína Huta, který r. 1748 založil nadaci 300 zl. Pro chudou mládež, a Jana Karla, který r. 1856 založil také tuto nadaci.

Na stavbu nové školy se pomýšlelo již od r. 1867, ale stavět se začalo v t. 1892. Základní kámen byl slavnostně položen 20. dubna 1892 a 17. září 1893 byla škola vysvěcena, aby 18. září byla zahájena výuka měšťanské školy. Stavební náklad činil 61 294 zlatých. U školy je pumpa s dobrou pitnou vodou. O stavbu školy měl největší zásluhu pan MgPh. Antonín Šrámek, lékárník a MUDr. Václav Reinhart. Učitelská knihovna byla založena před r. 1860, žákovská r. 1878.

Od 10. července 1870 měla škola svůj prapor, o rok později je založen učitelský spolek BUDEČ Libochovice.

Polévkový ústav byl uveden v život r. 1903 (denně se vydávalo 200 porcí, náklad na školní rok činil 1 770,42 K.).

Také školní lékař je od roku 1903. O koupání ve volné řece, jakož i v plovárně se starala městská rada. Padesáti chudým dětem byly rozdány vstupenky na plovárnu na celé období. Již r. 1867 chodili Němci do školy na „handl“. Prvním ředitelem měšťanské školy se stal Karel Křenek, který byl v této funkci do roku 1924. V roce 1896 je zřízena měšťanská škola pro dívky a o dva roky později mateřská škola. Dne 26. září 1937, u příležitosti 150 let narození J.E.Purkyně získává škola čestný název „Purkyňovy školy“. Ve vchodě, v tzv. vestibulu, je umístěn obraz vědce, který namaloval učitel Svoboda. Obraz je nyní umístěn ve spojovací hale.

Přichází devětatřicátý rok, následují léta nesvobody. Dne 1.července 1942 jsou na kobyliské střelnici popraveni 3 zaměstnanci Purkyňovy školy. Učitelé Václav Pata a Miloš Korejs a školník Václav Vyskočil. V srpnu téhož roku je zatčen učitel Pavel Cahák, který se v červnu 1945 vrací z koncentračního tábora a 7. července nastupuje jako ředitel měšťanské školy v Jeníšově Újezdě u Bíliny.

Za okupace přichází povinná výuka němčiny, v roce 1940 bylo provedeno označení budovy i razítek dvojjazyčně. Musí se zničit obrazy a busty, představující osoby zúčastněné na výstavbě bývalé Československé republiky. Školní kronika jako závadová kniha byla zapečetěna , uzavřena a odevzdána. V srpnu 1941 je Purkyňova měšťanská škola přejmenována na hlavní školu. Hned po osvobození je škole vrácen starý název. Přichází rok 1948, únor, výrazná změna politických poměrů. V r. 1953 je uzákoněna jednotná škola. Řada lidí, kteří se nepodřídili režimu, museli ze školství odejít. Učit přestávají: R.Chroust, manželé Studničkovi, R.Vojtěchová.

Ve školním roce 1959 – 1960 se osmileté střední škole zřizuje výběrová 9. třída a od dalšího školního roku existuje základní devítiletá škola.

Dne 11.února 1960 navštěvuje školu ředitel pražské ZOO Dr. Cyril Purkyně, pravnuk slavného vědce, našeho rodáka. V objektu Kučerovy tiskárny je r. 1960 zahájena výuka dílen. Ve škole se budují odborné pracovny. Počet žáků stále stoupá, škola svojí kapacitou nestačí. Proto probíhá směnné vyučování, které trvá do r. 1962. Hovoří se o přístavbě školy, zpracovávaly se plány. Začíná však výuka na detašovaných pracovištích, vyjíždění žáků. Děti 2. – 4. tříd jezdí na Evaň, do Slatiny, Černiva, Chotěšova, do Žabovřesek, učí se ve staré mateřské škole, školní družině, ve spořitelně.

Roku 1965 je povoleno diferencované vyučování, o rok později je zaveden ve škole jedenáctidenní cyklus (učí se každou druhou sobotu), od r. 1968 mají žáci jarní prázdniny a všechny soboty jsou volné. V témže roce je ukončena nová fasáda školy. Další rok je škola rozdělena na dvě: 1. – 5. post. Ročník a 6. – 9. post. Ročník. Po roce se tato změna ruší. Koncem 70. let vyjíždějí žáci do školy v přírodě. Zpočátku jezdí žáci 1.stupně, později všichni. V roce 1988 výjezdy končí.

Dne 1.září 1982 konečně začíná řadu let plánovaná výstavba a rekonstrukce základní školy v Libochovicích. Právě v tento den se začínají zatloukat larseny v místech budoucího septiku. Rámus lokomobily, která zařízení pohání, je kulisou zahájení školního roku.

Téměř po pěti letech, 14.ledna 1987, je zahájena výuka v přístavbě, kde kromě 9 tříd jsou tolik potřebné kabinety, navíc pracovny fyziky, chemie, hudebna, počítá se s dodatečným otevřením ordinace stomatologa. Pavilón je vytápěn svítiplynem, náklady činily téměř 10 miliónů korun.

O dva roky později (3.1.1989) začínají sloužit nové, prostorné šatny, jejichž výstavba si vyžádá 3 milióny korun.

Celá anabáze končí 1.září 1992, kdy je dokončena rekonstrukce celého školského komplexu. S definitivní platností končí po třiceti letech vyjíždění žáků do okolních obcí. Konečně jsou všechny třídy pohromadě. Je dobře, že v roce stého výročí založení měšťanské školy mají Libochovice školu, na kterou mohou být pyšné. Těch dvacet miliónů stálo za to. A aby každý mohl vidět, jak škola vypadá, byl 1.září 1992 pořádán Den otevřených dveří. Davy rodičů obdivovaly videoučebnu, hezkou cvičnou kuchyň, ordinaci školního lékaře a i kmenové třídy.

Významné změny přináší listopad 1989. Končí ideologické působení na děti, učitelé mhou v klidu učit, režim školy je volnější. Žáci 1. stupně mají ve třídách koberce, kde si hrají, na chodbách jsou žíněnky a ribstole. Ti větší mohou hrát o přestávkách na chodbách stolní tenis.

Končí povinná výuka ruštiny jako jediného cizího jazyka, učí se jazyk německý a jazyk anglický. Učitelé cizích jazyků chybějí, proto se někteří rekvalifikují. Díky pochopení Městského úřadu v Libochovicích přijíždí 16.10.1990 paní profesorka Roberta MacNab, lektorka z Kanady a pomáhá. Snadno se sžívá se sborem, a tak se do Libochovic ráda vrací.

Končí éra jednotné školy, zakládají se víceletá gymnázia, kam se mohou hlásit žáci 5.tříd (do osmiletých), nebo 6.tříd (do šestiletých). Vzniká řada soukromých škol, konkurence stoupá. Základní škola J.E.Purkyně nechce zůstat pozadu. A proto k 1.lednu 1993 je spolu s terezínskou první v okrese, které jsou samostatným právním subjektem.Od 1.ledna 1995 se stává školní jídelna součástí Základní školy J.E.Purkyně.

V roce 1997 byla otevřena počítačová učebna, vybavena 10 počítači Pentium. V témže roce bylo v okolí školy instalováno 15 laviček a položena zámková dlažba. V následujícím roce byl u školy vybudován sportovní areál – hřiště na košíkovou,vybíjenou s asfaltovým povrchem.

Ve školním roce 2001/2002 ukončila svoji činnost na škole stomatoložka a proto bývalá ordinace byla přebudována na keramickou dílnu, vybavenou pecí.V roce 2002 se v podkroví školy vybudovaly 2 nové počítačové učebny, z nichž jedna je připojena na internet.O dva roky později byla provedena generální oprava sociálních zařízení, když byly instalované nové pisoáry s čidly.Na sociálních zařízeních byly nainstalovány elektrické osušovače rukou. Ve třídách byly vyměněny žákovské stolky a židle, postupně se vyměňují ve třídách zastaralé zářivky.